Jaký je rozdíl mezi porcelánem a keramikou?

Často se nás dotazujete jaký je rozdíl mezi porcelánem a keramikou. Dnes si vysvětlíme jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými materiály. Pro mnohé z vás je to totiž jedno a totéž, ale není tomu tak. Jak sami zjistíte následně, jde o dva různé materiály a také o dva různé procesy při jejich zušlechťování. Každopádně za tím, než se k vám dostane keramická mísa či hrneček anebo porcelánový lustr, je schovaná lidská práce. Ve většině případů totiž nejde tento materiál zpracovávat průmyslově a ve velkém, už jen proto se i více cení.

Mnoho lidí si myslí, že keramika a porcelán jsou stejný materiál a tato dvě slova lze použít zaměnitelně; mezi těmito materiály však existuje rozdíl na základě jejich vlastností a použití. Porcelán je druh keramického materiálu, ale jeho kroky procesu zahrnují zahřátí keramiky na vysokou teplotu získat požadované vlastnosti materiálu.  Výsledkem výrobního je tedy tedy o mnohem ušlechtilejší hmota, která je rozdílná nejen barvou ale i svou hmotností.

 

Porcelán je ušlechtilý materiál, který denně používáme, ale málokdo z nás ví, jak vlastně vzniká. Ujasníme si tedy základní rozdíly mezi pojmy keramický a porcelánový. Keramika je nadřazený název všem možným druhům výroby z jílovité hlíny zpevněné žárem. Existuje však mnoho technik a primárně mnoho typů těchto keramických hmot, které se liší nejen svou strukturou a teplotou výpalu, ale také způsobem zpracování a nebo třeba jen okem rozdílným povrchem. 

Výroba porcelánu je také technicky mnohem náročnějším procesem než výroba keramiky. Směs kaolinu, křemene a živce se za vysokého tlaku drtí, tře a následně proplachuje, aby se zbavila nečistot. Potom se v lisu zbavuje vody a suší. Z této usušené hmoty, jež je velmi křehká a při manipulaci vyžaduje velkou opatrnost a péči, se vyrábí samotné výrobky, které se následně glazují a znovu vypalují.

Jde o čistou a velmi kvalitní surovinu, která se vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí. Pálí se při teplotách nad 1300 °C. Redukční prostředí v těchto pecích, to znamená prostředí s omezeným přístupem vzduchu, zajistí bělost, a zabrání nežádoucímu zabarvení způsobeného železitými nečistotami.

Porcelán můžeme zpracovávat i jako tzv. zatáčecí (modelovací) hmotu, ale opět musíme využít sádrových forem, protože porcelánová hmota není příliš plastická a velmi obtížně se s ní modeluje tzv. z ruky. Poslední výrobní možností u porcelánu je lisování z granulátu. Granulát si představte jako sypký prášek s vlhkostí okolo 5% vody. Touto technologií se nejčastěji lisují talíře a podšálky.  

Zjednodušeně řečeno – na keramiku narazíte kdekoliv. K její výrobě stačí anorganická hmota – čili hlína. Vyrobit porcelán je však už mnohem náročnější, jak jsme již popsali výše. Ač se výrobky z obou materiálů po závěrečné povrchové úpravě glazováním mohou jevit obdobnými, rozdíl mezi nimi bezpečně poznáte, když je rozbijete (což bychom vám samozřejmě nepřáli). Keramické střepy budou uvnitř vždy hnědé, zatímco ty porcelánové budou zářit bělostí.